Karcinom z ledvinových buněk
Zhoubné změny v buňkách ledvin patří k méně častým formám rakoviny. Každoročně onemocní na ledvinový nádor více než 200 000 lidí na celém světě, z toho 37 000 případů bývá ve Spojených státech a asi 11 000 v Německu. V relativních hodnotách jde asi o 3 procenta z celkového počtu diagnostikovaných nádorových onemocnění.
Ze všech nádorových onemocnění ledvin je nefrekventovanější formou rakovina ledvinových buněk, která tvoří přibližně až 85 procent případů.
O tomto druhu rakoviny ve všeobecnosti platí, že muži jsou na ni asi dvakrát náchylnější než ženy. Více než 90 % všech případů se diagnostikuje u lidí ve věku nad 45 let a u většiny z těchto lidí se choroba projeví až ve věku mezi šedesátým a sedmdesátým rokem. Typické příznaky jsou například krev v moči se objevují až v pozdějším stádiu choroby. Další příznaky, například bolesti zad nebo břicha jsou téměř nespecifické.
Karcinom z ledvinových buněk se často diagnostikuje pozdě
Často se stává, že tento typ karcinomu se zjistí náhodně třeba během ultrazvukového vyšetření jiných orgánů. Asi u třetiny pacientů jsou už v této fázi onemocnění vytvořené metastázy. Karcinomy z ledvinových buněk asi u poloviny pacientů končí smrtí – a to především právě kvůli pozdní diagnostice.
Příčina zhoubného bujení ledvinových buněk není doposud uspokojivě objasněná. Předpokládá se však, že určité geny v určitém čase přestávají plnit svoji funkci, což má za následek, že se vytrácejí faktory zamezující nekontrolovatelné rozmnožování buněk. Kromě toho se jako o možných rizikových faktorech v souvislosti s rakovinou z ledvinových buněk diskutuje i o kouření, nadváze, vysokém příjmu tuků z potravy, hormonálních faktorech, ropných produktech, azbestu, některých ředidlech a lécích na tlumení bolesti obsahujících fenacetin.
Cílená léčba dává naději
Čím dříve se stanoví diagnóza, tím vyšší jsou šance na vyléčení. Tento druh rakoviny se nejčastěji léčí chirurgickým odstraněním vlastní nádorové tkáně nebo dokonce i celé ledviny. Dalšími možnostmi jsou radioterapie nebo imunoterapie alfa-interferonem nebo interleukinem-2. Navzdory těmto možnostem jsou vyhlídky léčby omezené, a to zejména v případech, kdy se s léčbou začalo až v pokročilejším stádiu choroby. Když už nádor metastázoval, o to horší je prognóza pro pacienta. Až donedávna neexistovala na žádný z těchto případů nějaká vhodná léčba.
Později byla objevena cílená léčba jako nová naděje nádorových onemocnění.
